Stát se modelkou není jen o hezké tváři. Dívka musí mít určitý věk, výšku, váhu… Zkoušela jsem se do modelingu dostat, měla jsem sen jako mnoho dívek. Ale řekli mi, že v šestnácti jsem moc stará a se 165 centimetry taky moc malá. Ideální začínající modelce je kolem čtrnácti let, měří alespoň 170 centimetrů a váha se pohybuje kolem padesáti kil. A pak se divíme, kde ty dívky vzaly představu o kráse.

 Éra modelek, které jsou hubené a téměř bez křivek začala spolu s Twiggy. Ta ovšem měla takový vzhled od přírody a fotografy i módní značky zaujala především svýma velkýma očima. Přesto se jí najednou všechny dívky chtěly podobat. Krátké vlasy, spoustu řasenky a málo jídla. Když dáte čtrnáctileté dříve málo jídla, aby byla hubená, nikdy nevyroste ve zdravě vypadající ženu.

 Pak je tu ovšem opačný extrém. Místo modelek, co váží čtyřicet kilo i s postelí, se na molo v podstatě „dovalí“ sto padesát kilo vážící „modelky“, které se snaží dokázat, že být tlustá není špatné… Mám k tomu jeden postřeh – není špatné mít pět kilo navíc, ale mít navíc rovnou „metrák“ je nezdravá obezita. Zatímco ostatní modelky se hodiny dřou v posilovně, tyto ženy se cpou v nejbližším fastfoodu. Pořádně nechápu, kde a kdy tyto XXL modelky vznikly. Ale stejně tak, jako těla mladých dívek ničí hladovění jim dává mylnou představu o ideální postavě i tato verze modelingu.

 Čas od času v nějakém časopise objevím modelku, která vypadá normálně. Má boky i prsa, ale nemusela kvůli tomu „ pod kudlu“, stačilo jí jíst jako člověk.

 Ale ať už je modelkou kdokoliv, vždycky to skončí stejně – promenádou v extravagantním oděvu, u kterého si normální člověk přijde, jako kdyby si vzal LSD, přičemž předváděné oblečení si právě z důvodu jeho extravagantnosti a mnohdy i nepraktičnosti nikdo nekoupí. Modelky tak zůstávají doslova oním pověstným ramínkem na šaty.